^{_{Přípitek všem kumštýřům a těm, kteří je mají rádi (1958)}}

Oldřich Mikulášek

(úryvek)

Na všechno pít lze, dobrý bože!
Na čerstvý hrob i mrtvé lože,
na divou žalost v srdci svém,
na suché místo pod listem,
na hvězdu, která třpyt nám střásá,
na ňadro z perleti a masa,
na náš stín....
....
ach, na vše můžeš pít jak pták,
anebo na nic, jenom tak!
Jen tak - že víno v sklence jiskří
jak pěna na kamení bystřin
a že nám někdy zasvítí
radost i ze slz na kvítí....
...
jen tak, jen tak - že mraky plynou...
...
To mžení, které připomíná
pláč andělů –
a spadlé listí zas
čas novorozeného vína –
nás všechny muže povždy spíná,
abychom sklenky zamžené
pozdvihli k ústům, pijáci těch úst,
chutnajících tak červeně...